Kudlovický zpravodaj 2/2020

Tož tak… Pominulo najhorší vyděšéní z téj pandémije, ludé sa trocha zklidnili a my sa vrátili ke svojéj tradiční činnosti. Stromy padajú a kanály sa ucpávajú Covid, necovid. Obvyklé výjezdy do lesa sme v srpnu proložili chystáním Hubáčkovy ulice na odložený Kudlovický vinný žleb a v jednom baráku sme vyháňali sršně. Šak máme na to oblek aj lepačky. Děcka sa pobavily a poščákaly vodů při děckém dni. Sotva sa začaly zkracovat dni, došly větry a znova sa začaly stromy lámat. Přitem sme provětrali aj stařku Vétřiesku.

Slúžila chvílu namísto Kateřiny, lebo v téj sa hrabali opraváři. Chudera, téklo z ní oleja, že za ňú ostávala stopa jak po slimákovi. Aspoň sme věděli, kadyma sa vrátit. Ešče v říjnu aj pořádně zapršalo, ale potok býl múdrý a vylil sa až v Babicách. To už tady došla druhá vlna teho čínského bordela, ale dušičky zakázané nebyly, tož sa svítilo. Zaséj byla pěkná, tá naša dědina. Bohužél, na svěcení věnečků nedošlo, ale stromek sme aj letos dotahli, postavili a na první advent rožli. Po dvanásti rokoch bez pěsniček a pohoštění. Análisti se Socanama vymýšlajú furt jakési omezéní, přemýšlajú, kde co zavřít a ty občane, di sa klúzat. Tož aby sa občani mohli klúzat dosytosti, nachystali sme na hřišti kluziště. Zamétli sme, navařili asfaltu a zaléli ďúry, aby sa neztrácala voda. Včíl enom, aby začlo mrznút.

Na úplný konec roka proběhlo seznámení s naším novým autem. Firma co nám ho chystá, mosí eště dodělat vnitřek, aby bylo kde sedět, na co si pověsit kabát a sekeru a kam položit svačinu. Už sa nemožeme dočkat, ale jak pravíl klasik „ čáp přiletí v březnu“. No a když sa řeklo „A“, patří sa řéct aj „B“. Nemáme ho kam dat! O tem zas až příště, enom prozradím, že chytří páni, krajští konšelé, sa usnesli a přiklepli nám hromadu peněz… Snáď nám to ta sviňa čínská nepos…

Přejeme Vám hlavně klidné a spokojené svátky a do nového roka zdraví, štěstí a božího požehnání.